Historie lázní v Dudincích

Historické začátky lázní

Podle místní legendy dudinské minerální vody objevili už Římané ve 2.století n.l., během tažení císaře Marca Aurelia na území dnešního Slovenska. Tato pověst se váže na tzv. Římské lázně, které se nacházejí v areálu lázní. Zda skutečně Římané rozložili svůj tábor v okolí Dudinec, není archeologicky potvrzeno, můžeme však s určitostí říci, že okolí travertinového kopce Gestenec bylo osídleno už v mladší době kamenné. Poblíž železničního nádraží, nedaleko od zaniklého pramene bylo doloženo pohřebiště datované rovněž do mladší doby kamenné.

Lázně v Dudincích v 18. – 19. století

O dudinských pramenech můžeme najít několik historických zmínek. Juraj Wernher v roce ve své práci „Zpráva o podivuhodných vodách Uherska” z roku 1549, i Matěj Bel v díle “Historické a zeměpisné poznatky o severním Uhersku” z roku 1742 uvádějí, že v Dudincích viděli léčivé prameny. Dudinské minerální vody byly poprvé oficiálně zmíněny profesorem Jindřichem Johanem von Crantzem v roce 1777. Ve svém díle o zdravotních pramenech je uvádí jako teplé léčivé prameny Gyogy.

Koncem 19. století prozkoumali prameny odborníci Vídeňského zeměpisného ústavu a pracovníci důlního geologického ústavu. Na základe průzkumů byly dudinské minerální vody v roce 1894 oficiálně uznány za léčivé a od druhé poloviny 19. století se prameny začaly využívat k léčebným účelům. Okolí kopce Gestenec bylo vyhlášeno za ochranné pásmo. V průběhu 19. nebo 20. století byly vyhloubeny i tzv. Římské lázně, což byly volně dostupné bazény, kde se neustálým přítokem a odtokem shromažďovala minerální voda. Po navrtání dalšího pramene přestala voda do bazénů přitékat a zůstaly nevyužívané.

Historie lázní v Dudincích během 20. století

Nejvýznamnější postavou dějin Dudinců byl hrabě Hugo Oberndorf. Ten dal na začátku 20. století postavit první nekrytý bazén. Lázeň sloužila do roku 1935 hraběcí rodině a přátelům. V tomto období pravděpodobně na území města zavítala i císařovna Alžběta. Lipová alej, kterou nechal vysadit hrabě Oberndorf, nesla její jméno. V souvislosti s císařovnou Alžbětou a léčivou dudinskou vodou se také traduje pověst.

V roce 1907 dal nájemce pramenů Filip Gutmann vysekat do travertinu lázeň v západní pramenné skupině na silně zapáchajícím prameni. Tato lázeň byla později nazývána jako Malá lázeň. Od roku 1916 byl nájemcem pramenů Koloman Brázzay z Budapešti. V roce 1918 udělal vrt v dnešním lázeňském bazénu, který nazval Velký lázeňský. Prameny měl Brázzay v držení až do roku 1921, kdy všechna nájemní práva, která měl od hraběte H. Oberndorfa, předal Juliovi Unterbergerovi.

Tento nový nájemce pocházel ze Šiah. Postavil větší termální bazén. Jako obchodník také vyvážel minerální vodu do zahraničí, a to i do vzdálených zemí, například do Egypta či USA, pod označením “Dudinská Léčivá Voda” nebo “Královna minerálních stolních vod”. Voda se obecně prodávala v obchodech s doporučením jako pitná kúra proti žaludeční kyselině, při poruchách tlaku, ale i jako stolní voda. Unterberger byl nájemcem pramenů a lázní až do vídeňské arbitráže v roce 1938, kdy Dudince zůstaly Slovensku a Šahy připadly Maďarsku.

Po 2. světové válce a po opětovném zničení lázní byl vybudován jednopatrový Lázeňský dům s kapacitou 22 lůžek a s malou balneoterapií. Po znárodnění v roce 1948 začala výstavba ožívat. V letech 1957 – 1958 byla postavena zděná vstupní budova na otevřeném koupališti a prodloužen byl větší bazén. Malý bazén byl zrušen.

V letech 1953 – 1956 byl proveden hydrogeologický průzkum s cílem získat vydatnější zdroj přírodní minerální léčivé vody, což se podařilo v západní pramenné skupině vrtem S-3.

V roce 1953 vznikly Československé státní lázně v Dudincích.

Současné lázně v Dudincích